Autor: Stanislav Matuška
Vloženo: 05.12.2024 09:57:59 (88.146.231.189 ip-88-146-231-189.net.vodafone.cz)
Dne 4.12. 2024 opustil naše řady dlouholetý a ve své době velmi úspěšný chovatel, Laďa Bátěk z Luběnic.
V létě tohoto roku uběhlo právě 40 roků od naší legendární a ve své době průkopnické, třítýdenní cestě za vynikajícími evropskými chovateli poštovních holubů. Vše korespondenčně předem vyřídil právě Laďa Bátěk. Internet ještě nebyl.Já jsem měl roli řidiče, Dalibor Macháček podle klasických motoristických map navigoval. Nyní bychom asi nikam netrefili, ale tenkrát jsme byli mladí a energičtí.
Po přejezdu státní hranice v Rozvadově jsme jen a jen koukali. Na všechno. Na kamiony, na dálnice, na obchody. A pak to přišlo. První návštěva velkého holubáře v západním Německu. Pan Hans Joachim Maring, prodejce vozů Renault a náš zachránce. Zachránce proto, že nám několik kilometrů před cílem vypověděl službu náš Fiat. Mobily nebyly, ale náhodou jsme uviděli auto s nápisem firmy Maring Auto. Zamávali jsme na ně, chlapi zastavili, dali nám lano a odtáhli nás do Maringova autoservisu. To byl zážitek. Pro nás holubářský, pro Maringovy zaměstnance automobilový. Vše opravili, auto seřídili, natankovali nám plnou nádrž benzinu. To vše bylo gratis. Ale 8 marek, za které koupili lepidlo na propálený výfuk v protějším obchodě, tak ty jsme zaplatit museli. První střet s kapitalismem -:))
Dále následovala návštěva za návštěvou. V Německu Wilhelm Wulfmeyer, starosta města Rinteln. Ten nás pozval na večeři, popíjel pivečka a na otázku, zda nemá strach z kontroly na alkohol nám odpověděl, že je starosta a policejní šéf je jeho podřízený. Takové srandičky.
Poté jsme vyrazili do Belgie, kde bylo naše hlavní stanoviště v jihobelgickém městečku Lessines. Zde jsme odpojili karavan a ostatní péči o nás převzala rodina Willocq, paní Charlotte a pan Camille. Tento pobyt nám zde vyřídil Jarda Strnad. Snídaně, večeře, hygiena. S nimi jsme také podnikli neholubářský výlet do Paříže, kde nikdy nebyli, ačkoliv to do Francie měli necelých 50 kilometrů.
S Camillem jsme z této základny vyráželi na výlety k jednotlivým chovatelům. Odjížděli jsme vždy časně ráno a vraceli se před půlnocí. Edmond Tournier z Lommel, Raymond Cobut z Anderlues, Roger a Michel Van Hee z Wervick. Jan Grondelaers z Opglabbeck, Silvere Toye z Kortrijk, André Vermote z Oostende, Desmet-Devooght z Westkapelle, samozřejmě i bratři Janssen z Arendonk. Celkem jsme navštívili 30 předních chovatelů tehdejší doby.
Z této expedice jsme pořídili řadu snímků i jeden malý film. Takto vybaveni jsme poté doma absolvovali více jak 50 projekcí s chovateli v Čechách, na Moravě i na Slovensku. To byly skutečně pionýrské doby. Chovatelé naše informace doslova hltali a vždy šlo o skvělé zážitky.
Teď, když tak listuji vzpomínkami a svou kronikou, našel jsem fotografii z aukce ročních koní, která se konala vždy na podzim v Napajedlích. My jsme tedy koně určitě nechovali, ale sjížděla se zde holubářská elita. Tato konkrétní fotografie je právě z roku 1984, krátce po návratu z holubářské expedice po západních zemích. Zde jsem já, Radek Mucha, Laďa Bátěk, Dalibor Macháček, Boleslav Novotný, pan Vybíral, můj učitel a Dr. Arnošt. Je to smutné vzpomínání.
Laďo, dávej tam nahoře na nás pozor. My budeme stále vzpomínat. A běž tam do nějakého nebeského spolku a začni zase závodit. Ať ti to letí!
